Halloween mám ráda. Ne kvůli strašení, ale kvůli té zvláštní atmosféře, kdy se světlo a tma na chvíli obejmou.

Možná právě proto vznikla tahle ilustrace – napůl tvář, napůl lebka.

Na první pohled strašidelná, na ten druhý spíš symbolická.

Nechtěla jsem kreslit děs.

Spíš tichou připomínku, že i v temnotě může být krása – a že všechno živé v sobě nese dotek pomíjivosti.

Lebka v obraze pro mě není o smrti, ale o čase. O tom, že nic netrvá věčně, a právě to dává každé vteřině hodnotu.

Podzim mi vždycky připomíná, že konec může být i začátkem.

A možná i proto mám tenhle svátek ráda – je trochu tajemný, trochu poetický.

A tak jsem si svůj Halloween nakreslila po svém – bez dýní, ale se světlem, které svítí i skrz lebku. 

A jak se líbí ilustrace vám? Napsat mi a podělit se o vaše dojmy můžete na mém instagramu Arteva_17 🙂🖤🤍