Prachomilové pokračují
Vy, kdo jste četli první díl a líbil se vám, pro vás mám hezkou zprávu. Prachomilové pokračují druhým dílem s názvem Prachomilové a Hory nevyřčených slov.
Zatím je ve fázi rozpracování a jeho konec je spíš daleko než blízko. Ale doufám v něj.
Když jsem psala první díl, Prachomily jsem si skutečně zamilovala. Vím, že to může znít jako klišé, ale je to prostě tak. Svět, který jsem postupně budovala a stále buduji, nevychází jen z fantazie. Promítají se do něj i moje vlastní vzpomínky, zážitky a rozhovory s prarodiči a rodiči, kteří mě formovali.
Už jako holka jsem milovala tajemné světy a měla pocit, že se za tím naším možná skrývá ještě něco dalšího. Něco, čemu někdy říkáme "mezi nebem a zemí". Tahle představa mě přitahovala tehdy a přitahuje mě dodnes.
Prachomilové proto neměli být jen pohádkou nebo fantasy dobrodružstvím. Chtěla jsem dětem předat i něco dalšího — odvahu, statečnost, naději a víru v to, že má smysl vystoupit z vlastního stínu.
Druhý díl bude hodně o slovech. O těch, která chceme říct, ale často je sami umlčíme. O tom, že mluvit je důležité, protože některá slova mohou odejít na místo, odkud už se třeba jednou nevrátí.
To je zatím jen malý pohled do zákulisí. 😉
Píšu pomalu. Možná proto, že chci, aby byl druhý díl delší a silnější. A možná také proto, že někdy nevím, jestli je někdo, kdo na něj čeká.
Mnohdy je právě mlčení to nejtěžší, co může autor zažívat. A tak občas těžkne tužka i myšlenky.
Prachomilové jsou moje srdcovka. Nejen proto, že jsem si je sama vymyslela, ale také proto, že jednotlivé příběhy jsou a budou věnované mým nejbližším — mým dcerám.
Druhý díl patří té mladší. A pokud se všechno podaří, třetí bych ráda věnovala té starší.
Právě díky nim jsem měla možnost znovu vidět svět dětskýma očima. Očima, které tajemné světy dokážou nejen otevřít, ale hlavně je ještě chvíli udržet při životě.
Prachomilové jsou plánovaní jako trilogie.
Tak mi držte palce, aby to tak opravdu bylo. Protože i vaše podpora a zájem pomáhají světu Prachomilů zůstat naživu. ❤️