Říká se, že Navrak se rodí z ticha mezi slovy.

Zůstává tam, kde se člověk bál něco říct – a přesto to v sobě nosí.

Má oči, které vidí nejen činy, ale i nevyřčené myšlenky.

Jeho had není zlý – jen pamatuje vše, co se svět pokusil zapomenout.

Navrak nechodí pro duše. Chodí pro ozvěny.

Sbírá ztracené pravdy, které se lidé neodvážili vyslovit nahlas a skládá z nich plamen, jímž si svítí na cestu.

Ale pozor — kdo celý rok zlobil, tomu Navrak prý světlo nenechá.

Přijde tiše, beze slov a nechá člověku jeho vlastní tmu, dokud se s ní nenaučí žít.

Říkají, že kdo se mu podívá do očí, uslyší sám sebe – tak, jak si to nikdy netroufl říct.