aneb můj druhý pokus o kabošon z fima…

Někdy stačí jeden malý kousek hmoty, abyste zjistili, že se před vámi otevírá nový svět.

U mě to začalo nenápadně — touhou zkusit si vyrobit vlastní kabošon.

Nic velkého, žádné ambice🙂 První pokus… byl první pokus.

Ne dokonalý, ale měl v sobě to zvláštní světlo, které má každá úplně nová věc, co se rodí pod rukama.

A tak jsem zkusila druhý.

Tentokrát jsem sáhla po jemnější modré a svěží zelené, poskládala malé kvítky.  A najednou přede mnou ležel něžný kabošon – maličká zahrada uvnitř modrého oválu.

A když jsem tvořila tenhle druhý kabošon, uvědomila jsem si, že ty malé modré kvítky nejsou jen tak ledajaké. Jsou to pomněnky. Něžné, drobné, tiché. Takové, které nejsou hlasité a nevnucují se.

Jen čekají, až si jich člověk všimne – přesně jako malé radosti, co nám utíkají mezi prsty, když se na ně nedíváme. Možná proto mě tenhle kousek tolik těší.

Je to malá pomněnková zahrádka, která připomíná, že i drobnosti mají svou sílu.

Možná z těchto pokusů jednou vznikne celá květinová nebo prachomilská edice. Možná jen obyčejná malá radost. Ale i to stačí.

Protože všechny velké věci začínají přesně takhle — malým, nenápadným krokem, který v sobě nese odvahu pokračovat.

A já pokračuju. 💙🌿 Krok za krokem. Květ po květu….

Jak se vám líbí? 🙂 Napsat mi můžete na můj IG: Arteva_17