Někdy je těžké si uvědomit, jak dlouhou cestu už máme za sebou.

Dnes jsem si otevřela svůj "zásuvkový archiv" – a dívám se na  ilustrace, které vznikly v době, kdy jsem se ještě hledala.

Atrej z Nekonečného příběhu.

Toman a Lesní panna 

Vlk k jedné básničce od neznámeho autora (najdete ji ve starších článcích)

A dívka, která tančí v západu slunce – inspirovaná knihou Zimní čarodějnice.

Možná nejsou dokonalé. Možná bych dnes některé věci namalovala jinak.

Ale mají pro mě obrovskou hodnotu – protože mi připomínají, kde jsem začínala.

Jak moc mě vždycky bavilo malovat, hledat příběhy a dávat jim tvář.

Kreslení a psaní pro mě nejsou jen koníčkem – jsou to způsoby, jak si povídat se světem.

Jak z ticha vytáhnout barvy a z myšlenek udělat něco, co může potěšit i někoho dalšího.

Možná právě v tom je kouzlo starších obrázků – nejsou perfektní, ale jsou upřímné🙂

A proto je dnes s vámi sdílím.

Ať už jste na začátku vlastní cesty, nebo uprostřed ní – nezapomeňte se občas ohlédnout.

Možná zjistíte, že i ty první nesmělé kroky mají v sobě víc kouzla, než jste si kdy mysleli.