aneb co bylo dřív – hvězda, klíčová dírka nebo nápad?

Prachomilové ke mně přišli pomalu, ale s velkou vytrvalostí.

Nejdřív jako malý nápad, který jsem několikrát smazala a znovu založila. Ale nechtěli mě opustit – dlouho mi nedali spát.

Původně jsem si představovala, že budou bydlet v klíčové dírce.

Malinké bytosti v mini světě za zámkem – ten nápad mě bavil. Ale postupně se mi jejich domov rozrůstal, až jsem ho přesunula do jiného světa, který se s tím naším prolíná.

Když Theodor v příběhu položí mapy obou světů na sebe, zjistí, že se téměř shodují – a to byl i klíčový moment pro mě.

Laskavé bytosti s očima plnými hvězdiček mě napadly hned na začátku.

Milují vzpomínky, světlo a ticho. A já jsem v nich viděla něco, co bych jako dítě moc potřebovala – klidný průvodce s fantazií.

Proč právě hvězdy?

Vždycky jsem milovala vesmír, nebe plné hvězd, souhvězdí a skryté příběhy mezi nimi.

Jako malou mě fascinovaly encyklopedie a staré mapy hvězd.

Příběhy, které se pojily ke každé hvězdě, pro mě byly jako pokladnice ticha a dobrodružství v jednom.

A tak se i svět Prachomilů stal trochu vesmírným – plným světla, které svítí nejvíc právě ve tmě.

A to je možná jejich hlavní poselství.

Tvořit svět je jako kreslit mapu, kterou nejdřív vidíte jen vy – a teprve časem se na ni může vydat i někdo jiný.

🌌 Pokud vás zajímá víc o vzniku příběhu, postav nebo světa Prachomilů, najdete další zákulisí tady na blogu nebo na mém Instagramu: Arteva_17