Deník badatele: Oběti instagramového algoritmu

Jako badatelka internetové džungle jsem při jedné ze svých výprav narazila na místo, o kterém se mezi tvůrci mluví jen šeptem. Bylo tiché. Podezřele tiché.

Mezi zbytky starých hashtagů, opuštěnými Reels a vybledlými statistikami se rozprostíral malý hřbitov. Na první pohled nenápadný. Ale když jsem se přiblížila, začalo mi být jasné, komu patří. Tvůrcům.

Těm, kteří postovali pravidelně.
Těm, kteří četli rady o nejlepším čase zveřejnění.
Těm, kteří pečlivě vybírali hashtagy.
Těm, kteří zkusili Reel, carousel, příběh, otázku, výzvu k akci a nakonec i modlitbu.

Na jednom náhrobku stálo:
"Čekal na dosah."

Na jiném:
"Postoval denně."

O pár kroků dál:
"Používal správné hashtagy."

A pak jsem ji uviděla.

Nejtragičtější oběť ze všech.

"Stále věřila dosah 59."

V tu chvíli jsem pochopila, že nejde o obyčejný hřbitov. Je to varování.

Příčina úmrtí? Dlouhodobé vystavení doporučením algoritmu.

Legenda praví, že za úplňku je mezi náhrobky stále možné zaslechnout tiché hlasy:

"Zkus carousel…"
"Přidej výzvu k akci…"
"Algoritmus má rád konzistenci…"
"Důležité je vydržet…"

A někde v dálce se ozve poslední zoufalé:

"Ale proč to vidělo jen 43 lidí?!"

Možná je to celé absurdní. A možná právě proto tak přesné.

Protože kdo někdy něco tvořil na sociálních sítích, ten tenhle hřbitov zná. Možná na něm má dokonce vlastní rezervované místo.

Tak tedy malé věnování všem obětem instagramového algoritmu. Tvůrcům, kteří stále čekají na dosahy, úspěch a velká čísla. Vaše oběť nebyla marná.

Jsem s vámi.

A bohužel i mezi vámi. 😂🪦