❄️ Mirielka – malá andělka zimního ticha

Někdy se zrodí postava dřív, než ji stihnu pojmenovat.

Zrodí se z pocitu – z okamžiku, kdy venku padá první sníh, a ticho má jinou barvu než obvykle.

Tak přišla Mirielka.

Malá andělka s očima dokořán, srdcem u pasu a výrazem, který říká všechno, co někdy cítíme i my dospělí: trochu strach, trochu úžas, trochu víru, že všechno dobře dopadne.

Když jsem ji kreslila, měla jsem v hlavě děti, které se choulí pod peřinou, zatímco za dveřmi cinkají řetězy čerta.

Ten okamžik mezi "bojím se" a "už se směju". To je přesně Mirielka.

Možná je to andělka, která učí nebát se svých pocitů. Možná hlídá ty chvíle, kdy se svět na chvíli zastaví, a i dospělí si dovolí být malí – jen na chvilku.

Děkuji, že čtete moje příběhy i ilustrace – jsou to malé světy, které žijí díky tomu, že se na ně díváte s otevřeným srdcem.

Líbí se vám Mirielka? Sdílejte ji dál❤️💫🙂